Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Julia Miesenböck

1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku?

Poprvé jsem přeložila tvz. trapnou poezii, český underground. Texty Egona Bondyho, bylo to ještě během mých studií na univerzitě, abych je mohla lépe rozumět. Potom jsem zjistila, že je opravdu hodně dobrých českých autorek a autorů, jejichž dílo by mohlo zajímat i publikum v německy mluvicích zemích.

 

2. Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit?

Ráda bych přeložila také díla „neznámých“ autorů a autorek, které jsou mrtvé nebo svým způsobem outsideři. Myslím třeba na Hanu Fouskovou nebo Josefa Kocourka.

 

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/ slovní spojení/fráze,které se těžko překládalo?

To se stane v skoro každém překladu, i když člověk nepřekládá literaturu. 

 

4. Máte oblíbené české slovo a proč?

Mám jich více. Mám ráda zvuk dlouhých slov jako rozprostírat se – sich ausbreiten.

Mám ráda předponu roz-, v němčině neexistuje ekvivalent, který by tomu odpovídal 1:1. Občas se to v němčině ani nedá říct s jednou předponou, např. rozečtený text – ein noch nicht zu Ende gelesener Text. Nebo slova „řasa“ a „duše“, protože se mi líbí jejich zvuk, a protože mají dva významy. Nebo slova pro rostliny, která najdeme u Jana Skácela.

 

5. Váš oblíbený český autor/ česká kniha?

I tady jich mám hodně. V poslední době mě zaujala autorka Anna Bolavá, zvlášť její prvotina Do tmy, která vyjde i v němčině. Jedna je bohužel v německy mluvícím prostoru už zapomenutá, ale podle mého velmi zajímavá spisovatelka je Věra Linhartová, jejíž dílo vyšlo v šedesátých a sedmdesátých letech v nakladatelství Suhrkamp.

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s Julia Miesenböck.

 

Foto: Jaromír Typlt