Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Christina Frankenberg

1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku?

Když jsem ještě chodila do školy, přišla moje máma s nápadem, že se kvůli častým cestám do Prahy chce učit česky a zeptala se, zda bych s ní nechodila na kurz češtiny. Nevinně jsem přikývla, ale po měsíci bych toho s tou češtinou nejraději zase nechala. Moje máma byla ale vytrvalejší a přesvědčila mě, abych hned nehodila flintu do žita. A tak jsem s ní dále chodila na kurz češtiny, opisovala domácí úkoly, bojovala se správnou výslovností písmenka Ř a nepromluvila ani slovo česky, když jsme byli v Praze. Když jsem pak vyrostla a cestovala do Prahy bez rodičovského dozoru jen se svojí kamarádkou, začala jsem mít opravdový zájem o lidi, o kulturu a jazyk, a pak jsem se rozhodla, že češtinu budu studovat. Přes studium jsem se dostala také k překladům.

 

2. Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit?

Ráda bych přeložila zápisy z deníků Pavla Juráčka. Respektive některé zápisky jsem již přeložila a představila také na veřejnosti, v překladu není problém. Složitější je najít německé nakladatelství, které by chtělo zápisky vydat.   

 

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/ slovní spojení/fráze,které se těžko překládalo?

 Na výrazy, které se překládají jen těžko nebo nepřesně nebo jinými obrazy, naráží snad každý, kdo překládá text do jiného jazyka. Například, když se v němčině stydíme, propadneme se hanbou. V češtině se to dá vyjádřit stejně, ale navíc existuje krásný výraz „chodit kanálem“, pro který v němčině nemáme ekvivalent.   

  

4. Máte oblíbené české slovo a proč? 

Mně se líbí hodně českých slov a slovních spojení, také flexibilita jazyka a její otevřenost pro slovní hříčky. V němčině musíme nakupit několik slov a tvořit těžkopádná slovní spojení, v češtině stačí jedno slovo, třeba takové něžné „šitíčko“ a každý ví, o čem je řeč. Stáléjší oblíbené slovo nemám, narážím stále na nové výrazy, které se mi moc líbí. Nedávno třeba na nově tvořený akronym „kopr“ jako trochu neslušné označení za výraznou nechuť k práci.

   

5. Váš oblíbený český autor/ česká kniha?

Jediného oblíbence nemám. V poslední době se mi líbily třeba knihy Do tmy Anny Bolavé nebo Augustin Zimmermann Zuzany Kultánové. 

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s Christina Frankenberg .

Foto: Iveta Ryšavá